7. Hurá na cestu

22. ledna 2017 v 4:55 | Mia |  Kapitola 1: Začátky
Hezky jsem si užila Vánoce s rodinou a zároveň se těšila, až mi přijde po svátcích vízum. Česká pošta opět nezklamala a i když slibovala doručení balíčku hned 27.12., samozřejmě po celodenním hlídání mobilu musela přijít sms s omluvou, že dnes balíček z technických důvodů nedoručí. Musela jsem tedy vydržet do následujícího dne. Ale dočkala jsem se a radostně koukala na tu barevnou nálepku v pasu. Ihned jsem to musela poreferovat v agentuře.

Do odletu jsem počítala dny a plnila je užíváním si domova, kamarádů, rodiny a českých dobrot :D Mezitím jsem vyřizovala vše podstatné jako rušení zbytečné pojistky na blbost (je součástí v programové pojistce), obcházení doktorů kvůli posledním preventivkám, kupování léků, změnu banky na Equa bank (abych nemusela opravdu platit žádné poplatky a hlavně mají výběr ze zahraničního bankomatu jen za 9kč, doporučeno aupairkami :D), sháněním mezinárodního řidičáku, psaním plné moci mamince a hlavně zkoumáním, jak nacpat celý život do dvou kufrů a kabelky :D Během toho mi došla slíbená Christmas card od rodinky a dokonce i od LCC Arienne. Všichni mě potěšili :)

Konečně ale nastal den odletu. Snažila jsem se moc si to nepřipouštět, jinak bych musela brečet 24/7. Ráno jsme se s bráchou a jeho Šárkou spěšně vydali na Regio jet do Hranic a vesele si svištěli do Prahy. Tam nám krásně vycházel přestup na letištní bus. Na letišti mi v pohodě vystačily kilíčka a dokonce jsem ani nikde nemusela rvát carry on. Rychle jsem se rozloučila, abych nezačala brečet a šla ke gate čekat na holky.


U prohlídky jsme si hezky sundaly kabáty, vyndaly pytlíček s tekutinami, mobily, notebook a spolu s carry on a batohy cpaly do košů. Zatímco vše projíždělo rentgenem, my jsme procházely rámem. Naštěstí bylo vše bez problémů a už jsme jen čekaly na vstup do letadla. Hezky jsme si prošly tunýlkama do letadla a usadily se na svých místech. Začala lehká nervozita vyplněná žvýkáním. Michalka totiž nikdy neletěla.

Letadlo vzlétlo celkem rychle, takže žaludek mi trošičku zůstal na původním místě, ale jinak v pohodě. Cesta byla jak ve vlaku a přistání taky pohodička. Sice nám letuška tvrdila, že časově určitě v pohodě stihneme na Heathrow přestoupit, ale kdybychom mezi kontrolami zavazadel neutíkaly, nestihly jsme to. Spolu s nějakou rodinkou jsme běžely jako o závod, ale na poslední chvíli jsme to zvládly. Jo, kdybychom věděly, co nás čeká :D.


V UK jsme si pobyly déle, než bychom chtěly. Jaksi do letadla poslali špatné zavazadla, takže jsme dvě hodiny stáli na místě. A to nás čekalo dalších 8 hodin letu. Naštěstí je v letadle trochu víc zábavy, než u nás ve vlaku. Hezky jsem si skoukla nejnovější Bridget Jones, napapkala se celkem dobrým jídlem a občas sledovala polohu letadla. Bylo to náročné, ale naštěstí jsme přežily a dorazily v hojném počtu s ostatními aupairs do New Yorku, kde nás čekal týpek s růžovou cedulkou. Poté jsme ještě asi hodinu jeli dodávkou do školy. Rozhoupaný žaludek se mi povedlo ještě obelstít žvýkačkou, takže to přežil bez úhony. Nicméně, welcome to the USA :)



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama