Leden 2017

02. První dny u rodinky

23. ledna 2017 v 4:06 | Mia |  Kapitola 2: USA
Ač jsem se šíleně bála, že nestihnu přestoupit v Dallasu, bylo to úplně v pohodě. Mimochodem, kdo by řekl, že mi na kontrole příručáku udělá problém jeden nevinný pytlík dětské krupičky :D. Jelikož se jim to zobrazilo jako kus nějaké neznámé hmoty, milá pani mi otevřela a hezky vybalila celý kufřík, po nalezení krupice na to hleděla, projela to papírkem, projela kufr a oznámila mi, ať to příště vytáhnu do boxů. No já zírala, jaká je krupice nepřítel státu :D

Nicméně jsem úspěšně dorazila do Houstonu, který mě přivítal bouřkou a deštěm. Přijela pro mě host mum Sarah s dětma. Jelikož jsem měla hlad a Blaise žízeň a ona byla unavená, šli jsme do Sturbucks, kde mi koupila pití a sendvič na cestu, malému pití a sobě kafí. Jaké překvapení pro mě bylo vidět jejich druhé auto. A já si říkala, že ta Toyota Matrix, co mám řídit, vypadala na obrázku nějaká malá, když amíci přece mají velké auta. Nojo, to druhé auto je totiž obří ford. Já osobně v takové krávě ještě nejela no :D Cestou jsem byla fascinovaná jak auty, tak obří dálnicí. Hrozně pršelo, Nico pořád brečel, protože doma prý nespal, Blaise se předváděl a mě šíleně bolela hlava a čekala jsem, kdy vrhnu. Naštěstí jsem to přežila bez trapasu.

Chvíli po nás přijel i host dad Taylor s taškami plnými hamburgerů na večeři. Tak jsme se přivítali, najedli, já si konečně dala sprchu v normální čisté koupelně s normálními necestovními potřebami, dala jsem jim dárečky (aspoň se tvářili nadšeně, třeba i fakt byli) a já jsem šla do postýlky. Byli chápaví, že po mě dneska fakt nic nechtějí, ať jdu klidně do pokoje, že chápou jak jsem unavená. Takže dobrou první noc v Houstonu :)

Ráno jsem si pěkně pospala. Přepadl mě šílený smutek, ale to se hold musí vydržet. Po chvíli smutnění jsem šla na snídani a dostala palačinky s javorovým sirupem a pak jsme s Taylorem jeli koupit ramínka, nový adaptér a zařídit mi číslo. Jelikož mi ale americká simka na mobilu nešla, dostala jsem i nový telefon LG, jupí :D Pak jsem trávila čas vybalováním a to už vlastně bylo odpoledne, kdy jsme se vydali do města. Taylor se šel ostříhat a my zatím seděli v kavárně. Stále jsem nemohla uvěřit tomu počasí. Konec ledna a já v tričku, svítí slunko a je asi 25 stupňů. Pak jsme šli na oslavu mého příjezdu do jejich oblíbené italské restaurace. Taková trošinku nóbl s parkujícíma chlapíkama. Seděli jsme venku a já si připadala jak ve filmu :D Večer jsem se účastila rodinného filmového večera, koukali jsme na animák samozřejmě. Ale bylo to fajn :)

V neděli už jsem se cítila zas o něco líp, tak už jsem nesmutnila a šla rovnou za ostatníma. Dali jsme si snídani a pak jsem se Sarah jela do obchodu koupit pár hadříků (no vážně jich moc nemám :D) a pak jsme se všichni sešli v mexické restauraci, kde Taylorova sestra slavila narozky. Takže jsem hned poznala spoustu lidí z rodiny. Všichni na mě byli moc milí a chválili mi angličtinu. Dala jsem si nějaké empanadas a na to, že jsem myslela, že mi mexické jídlo nebude chutnat, to bylo fakt dobré.

Odpoledne jsme se Sarah řešily rozvrh a péči o děti, hlavně o mimíska. Pak mě Taylor odvezl na první aupair meeting do Zuma Center. Seznámila jsem se s několika dalšími aupairve skupině a pak se přidala ke třem a šla s ima na mini golf a pak na autíčka. Byla to celkem švanda, hlavně jak jsem jela pomalu a každý mě několikrát předjel :D Večer už jsme jen dořešily otázky co mě napadly, pokecali jsme u večeře a šla jsem se vyspat na svůj první pracovní týden :)

01. Aupair training school

22. ledna 2017 v 21:35 | Mia |  Kapitola 2: USA
Po příjezdu do aupair školy nás očekávala slečna s úvodními informacemi a pizza. Ta byla sice už trochu vystydlá, ale najedly jsme se a šupajdily do ložnic. Mě tu čekala Švédka Frida, která bude taky v Houstonu a další slečna z Dallasu. Já už jsem se tak akorát šla osprchovat, vylézt na postel, poddat se smutku z vyčerpání a usnout. Jako překvápko ještě přijela v 1 hodinu v noci ještě poslední spolubydla.

Ráno jsme se vydaly na první snídani. Čekala na nás obří campusová jídelna s velkým výběrem všeho možného jídla. Osobně jsem se zasytila bagelem s nutellou :D Po snídani jsme šly na hodiny. Měly jsme mladou učitelku, docela střelenou :D. Každopádně nás to moc nebavilo, ale nejdřív nás držela nad vodou představa oběda (to jsem si dala mletý steak s brambory a mix ze salátového baru) a poté večeře (pizza, sluppy joe burger a neodolala jsem třešňové cole) a nakonec jsme se prošly po candy pikniku a Michalka si nacpala klokaní kapsu sladkostmi z celého světa, hihi.

Ve středu se dopoledne opakovalo. S Kristou jsme si užívaly hodiny naší šílené učitelky, díky které nám na věky věků bude v uších znít "Don´t be late for my class!!!" (Nechoďte pozdě do mé třídy.) Ačkoliv stejně někteří stále chodili. Nicméně jsme se zase jen těšily na papání :D Dnes jsme ale skončili dříve, abychom se vydali do haly na přednášku o osobní bezpečnosti a po večeři ještě na přednášku o řízení aut v USA. Jaký to byl rasistický trapas, když jsme s Bohdankou až po důkladném zkoumání zjistily, že to nepřednáší ten stejný černoch :D Ačkoliv oba byli dobře poslouchatelní, sedět tam v 7 večer nacpané jídlem bylo velmi unavující (taky to dost lidí zalomilo). A pak už jen postýlka.

Ve čtvrtek jsme musely přežít kurz první pomoci. Naštěstí jsem byla ve třídě s Bohdankou, takže suprovka. A po obídku konečně výlet do New Yorku yay! Nejdříve jsme měli okružní jízdu, zastavili jsme u pobřeží, abychom alespoň z dálky viděly sochu svobody a mohly se vyfotit a potom jsme pokračovali malou okružní jízdou a zakončili ji u Rockefeller Center. Je fakt pěkné, když tam lidi bruslí. A naším vrcholem byl Top of the Rock, tedy vyjetí 67 pater za 43 vteřin ve výtahu a další tři pěšky na rozhled po celém New Yorku. Za tmy z toho jsou sice blbé fotky (pokud také vlastníte pouze pidi foťáček), ale zase naprosto dokonalý zážitek z rozsvíceného města, co nikdy nespí. Pak jsme s holkama šly na vytoužené Times Square. Cestou jsme si koupily suvenýry a na místě hotdog. To muselo být. Jeden by neřekl, že je to Times Square tak malé. Ale i tak to byl úchvatný pocit, hlavně ta neonová světla, takže záře jako ve dne. Holky si zašly ještě do obchodu s hadýrky, ale Michalka se raději podívala do Disney store :D. Poté jsme pomalu šly k Empire State Building a cestou si daly horkou čoko ve Sturbucks. Po prochajdě kolem Grand Station jsme došly do busu a po 10 hodině jsme přijeli do školy. Jelikož jsme si ale musely nachystat kufry, šly jsme spát tak kolem půlnoci.

Ráno jsme někteří vyvolení vstávali na 6 a v 7 odjížděli na letiště La Guardia. To zase uteklo…


7. Hurá na cestu

22. ledna 2017 v 4:55 | Mia |  Kapitola 1: Začátky
Hezky jsem si užila Vánoce s rodinou a zároveň se těšila, až mi přijde po svátcích vízum. Česká pošta opět nezklamala a i když slibovala doručení balíčku hned 27.12., samozřejmě po celodenním hlídání mobilu musela přijít sms s omluvou, že dnes balíček z technických důvodů nedoručí. Musela jsem tedy vydržet do následujícího dne. Ale dočkala jsem se a radostně koukala na tu barevnou nálepku v pasu. Ihned jsem to musela poreferovat v agentuře.

Do odletu jsem počítala dny a plnila je užíváním si domova, kamarádů, rodiny a českých dobrot :D Mezitím jsem vyřizovala vše podstatné jako rušení zbytečné pojistky na blbost (je součástí v programové pojistce), obcházení doktorů kvůli posledním preventivkám, kupování léků, změnu banky na Equa bank (abych nemusela opravdu platit žádné poplatky a hlavně mají výběr ze zahraničního bankomatu jen za 9kč, doporučeno aupairkami :D), sháněním mezinárodního řidičáku, psaním plné moci mamince a hlavně zkoumáním, jak nacpat celý život do dvou kufrů a kabelky :D Během toho mi došla slíbená Christmas card od rodinky a dokonce i od LCC Arienne. Všichni mě potěšili :)

Konečně ale nastal den odletu. Snažila jsem se moc si to nepřipouštět, jinak bych musela brečet 24/7. Ráno jsme se s bráchou a jeho Šárkou spěšně vydali na Regio jet do Hranic a vesele si svištěli do Prahy. Tam nám krásně vycházel přestup na letištní bus. Na letišti mi v pohodě vystačily kilíčka a dokonce jsem ani nikde nemusela rvát carry on. Rychle jsem se rozloučila, abych nezačala brečet a šla ke gate čekat na holky.


U prohlídky jsme si hezky sundaly kabáty, vyndaly pytlíček s tekutinami, mobily, notebook a spolu s carry on a batohy cpaly do košů. Zatímco vše projíždělo rentgenem, my jsme procházely rámem. Naštěstí bylo vše bez problémů a už jsme jen čekaly na vstup do letadla. Hezky jsme si prošly tunýlkama do letadla a usadily se na svých místech. Začala lehká nervozita vyplněná žvýkáním. Michalka totiž nikdy neletěla.

Letadlo vzlétlo celkem rychle, takže žaludek mi trošičku zůstal na původním místě, ale jinak v pohodě. Cesta byla jak ve vlaku a přistání taky pohodička. Sice nám letuška tvrdila, že časově určitě v pohodě stihneme na Heathrow přestoupit, ale kdybychom mezi kontrolami zavazadel neutíkaly, nestihly jsme to. Spolu s nějakou rodinkou jsme běžely jako o závod, ale na poslední chvíli jsme to zvládly. Jo, kdybychom věděly, co nás čeká :D.


V UK jsme si pobyly déle, než bychom chtěly. Jaksi do letadla poslali špatné zavazadla, takže jsme dvě hodiny stáli na místě. A to nás čekalo dalších 8 hodin letu. Naštěstí je v letadle trochu víc zábavy, než u nás ve vlaku. Hezky jsem si skoukla nejnovější Bridget Jones, napapkala se celkem dobrým jídlem a občas sledovala polohu letadla. Bylo to náročné, ale naštěstí jsme přežily a dorazily v hojném počtu s ostatními aupairs do New Yorku, kde nás čekal týpek s růžovou cedulkou. Poté jsme ještě asi hodinu jeli dodávkou do školy. Rozhoupaný žaludek se mi povedlo ještě obelstít žvýkačkou, takže to přežil bez úhony. Nicméně, welcome to the USA :)