Prosinec 2016

6. Vyřizování a jenom vyřizování

27. prosince 2016 v 18:24 | Mia |  Kapitola 1: Začátky
Po osudové středě jsem stále nemohla uvěřit, že opravdu mám rodinu a opravdu odjedu. A navíc tak brzo, už 16.1.2017! Během pátku jsem vesele na mobilu vyplňovala žádost o vízum. Na počítači mi to jaksi nešlo (krám jeden). Nicméně se mi to úspěšně povedlo vyplnit, poslat na mejl a vytisknout. Pro jistotu jsem se hned letěla nechat vyfotit, abych na to pak nezapomněla. Sice žádná sláva, ale co už :D Posléze jsem i vyplnila žádost o schůzku na ambasádě a pro další jistotu si ji dala už na čtvrtek 15.12., ať to mám co nejdřív, kdyby se něco potentilo.

Mezi vyplňováním jsem si ještě domluvila skype s rodinkou na sobotní odpoledne. Vykládali jsme zas hodinu a já se zamilovala ještě víc. Jsou prostě rozkošní a snad budou i nadále! :D Povídali jsme si zas o všem možném a tentokrát více konkrétněji kdo co má rád a tak dále. Poté mi poslali mejl s účty na instagram, jestli chci, ať si je přidám a můžu sledovat jejich život zatím alespoň z fotek. Vím, že dost holek by to neudělalo, ale jelikož já instagram používám převážně ke sledování oblíbených zpěváků, kapel a podobných celebrit, neměla jsem problém a přidala si je. Sama tam mám jen tři nezávadné fotky. Tak snad litovat nebudu. Dokonce mě poprosili i o adresu, že by mi rádi poslali jejich Christmas card :)

V úterý dopoledne jsem se těšila na online meeting s CC. Klára nám řekla spoustu nových informací, popsala jsem asi dvě A4 :D Jelikož jsme se sešly samé zvědavé a ukecané holky, meeting se protáhl na dvě hodiny. Ale nejlepší bylo, že jsem našla jistou Bohdanku, která taky poletí 16.1., takže jsem ji hned našla na facebooku a začaly jsme si psát :) A jelikož mi agentura poslala špatný DS form (bylo na něm ještě původní datum odletu, 23.1.), musela jsem si přehodit i schůzku na ambasádě. Bohdanka se teprve chystala žádost o vízum vyplňovat, takže jsme se domluvily, že si dáme stejný termín. Považuji za vhodné upozornit, že termín se dá změnit pouze jednou, jinak se musí už znovu platit poplatek ;)

Schůzku na ambasádě jsme si s Bohdankou daly na středu 21.12. po 9h. Bohdanka mě opravdu zachránila, že jela se mnou a že zná Prahu. Já ji upřímně nesnáším, takže jsem byla velmi vděčná, že mi jen kázala, kam nastoupíme, kdy přestoupíme a kde vystoupíme. Prošly jsme se po Karlově mostě, navigace nás pak dovedla někde bokem, ale stihly jsme se kousek vrátit zpět na správné místo. I když Bohdanka měla mít schůzku o půl hodiny později, v klidu nás pustili dovnitř spolu. U vchodu jsme odevzdaly k nahlédnutí kabáty, kabelky a musely jsme odevzdat všekerou elektroniku včetně klíčů od auta. Pak jsme dostaly visačky a šly do patra vytisknout si pořadové číslo. Nejprve jsme čekaly na zavolání k okénku 1, kde si pán vzal veškeré dokumenty. Poté jsme čekaly na zavolání k dalšímu okénku, kde už byl američan. Ptal se kam jedu, jaké budu mít děti (počet, věk), jaké mám zkušenosti s dětmi a co chci dělat, až se vrátím zpět. Pohovor na pár minut, ale kvůli čekání jsme odcházely až po půl 11. Nicméně víza jsme dostaly :)


5. Že by match?

8. prosince 2016 v 16:54 | Mia |  Kapitola 1: Začátky
V pondělí jsem se těžce unavená vrátila z práce a než jsem šla spát, podívala jsem se ještě na mail. To jsem neměla dělat. Přišel mi totiž mejl od jistého Terryho "Sales and Placement Director". Psal mi, že Fayle family je ze mě unešená, zda bych zvažovala být jejich aupair a zda bych byla schoná přiletět 16.1. Samozřejmě jsem byla v šoku. Jelikož jsem měla šílenou migrénu, řekla jsem si, že se na nějakou odpověď raději vyspím.

Ráno jsem hned letěla na mejl, rozhodnutá, že se mi rodina opravdu líbí a mohlo by to s nimi být super. Na mejlu na mě čekala dokonce zpráva od Arienne, LCC v Houstonu, která s rodinou pracuje. V mejlu se mi představila, líčila, jak si rodinku zamilovala a poté psala o Houstonu a množství aupair, které tam jsou, včetně češek. Hned jsem poděkovala za zprávu a psala, že jsem si rodinu také oblíbila, ale jsem v šoku, protože jsem nečekala, že se to stane tak rychle. Na to odepsala, že někdy se věci prostě dějí, že rodina mě má moc ráda, ale že chápe, že se musím s rozhodnutím cítit jistá. Já jsem odepsala, že pokud mě rodinka chce, jdu do toho, že se mi opravdu líbí a s odletem v lednu nemám problém.

Jenomže celé úterý už od nikoho žádný email nepřišel. Samozřejmě jsem pomalu panikařila, že mě nakonec nechtějí. Hned ve středu ráno jsem psala Kláře do CC a všechno jí řekla. Napsala mi, že se spojila s agenturou v Bostonu a snad jí během dne odpoví, ale ať se nebojím. To se lehce řekne! :D Celý den jsem byla nervní a pořád klikala na mejl, jestli něco nepřišlo.

A pak se to stalo...Přesně ve 14*15 mi přišlo na mejl oznámení, že si mě přidala rodina Fayle a ve 14*17 mi přišlo další oznámení, že jsem v oficiálním match! No já zírala s otevřenou pusou, zaječela na kolegyni a pak už jsem vlastně jen pištěla radostí. Samozřejmě jsem match přijala a už mi volala Klára z CC, aby mi gratulovala, že jí teď přišlo oznámení. K večeru mi pak volala Katka, která vyřizuje odlety. Označila mě za hvězdu agentury za rychlé vyplnění profilu, přijetí, najití rodiny a ještě brzký odlet :D Během 25 minutového rozhovoru jsme pořešily co a jak a hlavně peníze, že jo :D Nicméně už jsem o krok blíž ke snu :)

4. První skype

7. prosince 2016 v 10:00 | Mia |  Kapitola 1: Začátky
Konečně v pátek 2.12. se objevila rodinka, která mě zaujala. Takže jsem jim hned posílala zprávu. Rodinka Fayle z Houstonu, TX. Neměla ještě skoro vyplněný profil, ale maminka Sarah mi poslala mejl, že jsou v programu noví a do zítra profil vyplní. Zatím ať se podívám na fotky na její facebook. Tak jsem se podívala a už jsem se usmívala na profilovku s miminkem. Všechny fotky se mi líbily, mimísek i 5ti letý klučina vypadali rozkošně a oba rodiče taky. Mezitím jsme se domluvily na skypu na neděli v 21*30 mého času. Během soboty ještě Sarah doplnila profil a to jsem jsen kývala a říkala si, že super. Nakonec jsem slintala nad schedule, který byl naprosto perfektní. Od pondělí do pátku od 8 ráno do 5 večer. Víkendy volné. K tomu starší chlapeček denně do 12h ve školce a ráno ho rodiče vezou cestou do práce. No nemohla jsem se dočkat skypu!

Samozřejmě čas plynul pomalu, když jsem se těšila. S přibývajícími hodinami také nečekaně stoupala nervozita. Ale dočkala jsem se a o půl 10 mi zavolali. V tu chvíli mě ale musela zklamat technika. Na mém novém notebooku je to se skypem jakési divné, tak jsem měla zaplý online skype. Krom přidání přítele (což mi zkusila kamarádka) a napsání si, jsem koza taky mohla zkusit i to volání že jo :D. Ale nezkusila. Takže na online skypu mi to pořád nechtělo hovor přijmout a na tom skype video, co mám už předinstalované v notebooku, mi nešla při hovoru kamera (ale mimo hovor šla mimochodem). Takže co? Takže trapas! Nakonec jsme se ale potkali na google hangouts, které mi po chvíli šlo. Konečně jsme mohli začít...

Ze začátku jsem byla dost nervózní, a ještě že mám špatnou kvalitu kamery na notebooku, protože jsem musela být rudá až za ušima, jak mi bylo horko :D Omluvila jsem se za problémy, vysvětlila, že mám nový notebook a že jsem nervózní, že to je můj první skype. Hned mě uklidňovali, ať nejsem nervózní a že se nic nestalo. Pak se mě začali vyptávat na různé věci ohledně aupair, co a jak, takové ty všeobecné začátky. Ukázali mi staršího Blaise, který mě pozdravil, ale hrozně se styděl, tak si utekl hrát :D. Potom mi udělali prohlídku domu. Mají to tam pěkné a útulné. Pokojík, psali v profilu, že je malý, ale asi máme jiné představy, protože mi zas tak prťavý nepřišel. K němu je šatna a naproti přes chodbu koupelna sdílená s dětmi. Rodiče mají u ložnice vlastní koupelnu, díky bohu (nerada bych omylem nahatému rodiči vlezla do koupelny :D). Po prohlídce se vzbudil malý Nico, takže ho Sarah přinesla. Je fakt rozkošný, pořád na mě hleděl a já na něj a musela jsem se culit jak měsíček na hnoji :D. Povídání utíkalo a asi po hodině jsme se rozloučili.

Měla jsem z nich opravdu skvělý pocit. Přišli mi jako ztělesnění slova CUTE! A zdáli se v pohodě, že se s nimi bude dát rozumně domluvit. Poslala jsem jim děkovný mejl, že jsem si skype užila a oni mi odpověděli, že taky :). Tak jsem s dobrým pocitem šla hajat.

3. Nové začátky v CC

5. prosince 2016 v 18:26 | Mia |  Kapitola 1: Začátky
Každým dnem jsem čím dál zklamanější kontrolovala mejl a každý den stále nic. Šla jsem si pro radu do skupinky aupairs a podle jejich rad udělala nové video venku s pejskem a upravila profil. Jenomže stále nic. Začala jsem pomalu přemýšlet, že přejdu k CC, ačkoliv jsou dražší. Nakonec mi kámoška vyložila karty, ve kterých mi vyšlo, že do USA pojedu, čeká mě tam štěstí, ale už v lednu to asi neklapne a měla bych změnit přístup nebo cestu. Tudíž asi vybrat novou agenturu.

Jelikož nervozita stoupala, v pátek 18.11., tedy po téměř měsíčním tichu, jsem se rozhodla zaregistrovat se u CC. Hned ráno jsem se pustila do nového vyplňování profilu. Nezabralo to už tak dlouho, protože jsem věděla, co odpovídat a spíše jsem to vylepšovala. Během dne jsem volala do CC a domluvila si pohovor na 23.11. v Ostravě. Už ten telefonát s Klárou byl lepší než jakýkoliv s někým z SA. Byla veselá, vřelá, bavila se se mnou otevřeně a prostě v pohodě. A po pátku samozřejmě zase přišel ten otravný víkend, kdy víte, že se nic nepohne :D

Během pondělí a úterý jsem dodělávala změny v profilu, které po mě Klára chtěla a vyplnila jsem DISC test. Asi na něm něco bude, protože mi vyšlo v podstatě to samé, co předtím u SA. Do toho jsem se těšila na středeční pohovor. Jelikož Ostravu mám skoro hodinu cesty, jela se mnou kámoška a spojily jsme to s nákupy v Avionu a hlavně v naší milované IKEA :D

Konečně se blížilo půl 5 a my dojely k budově K2 a čekaly v recepci. Před půl 5 přišla Beáta a pozvala mě, druhou slečnu a i mou kámošku nahoru. Ještě že tak, protože jsme obě vyvalily oči, když na úvod řekla, že pohovor bude trvat asi hodinu a půl. Omylo nás! Čekala jsem totiž, že to bude stejná rychlovka jako u SA, tudíž 20 minut. Nicméně pohovor tedy začal.

V životě bych nevěřila, že může hodina a půl tak rychle uběhnout! Beáta mluvila tak zajímavě, vtipně a upřímně, že se ji naprosto úžasně poslouchalo, bavilo nás to a rychle to uteklo. I kamarádka na mou pozdější otázku, zda se neunudila, řekla, že vůbec, bylo to super. Abych přiblížila ještě samotný pohovor, probíhalo to následovně. Seděly jsme s Beátou a druhou slečnou u stolu (překvapivě), nejprve jsme vyplnily dotazníky s údaji, poté nám pustila prezentaci o programu se všemi možnými informacemi a do toho příhodně mluvila o svých zkušenostech. Poté jsme si zahrály krátkou hru s kartičkami, chvíli pokecaly anglicky, ale fakt jen chvíli. Když Beáta zjistila, že mluvíme dobře, netrápila nás dál. Pak jsme se vesele rozloučily, popřály si hodně štěstí a jely konečně domů. Ještě večer jsem ale musela do agentury napsat mail, ve kterém jsem Beátu nadšeně chválila :)

Ve čtvrtek jsem dodělala definitivní úpravy profilu a v pátek mi Klára vesele psala, že jsem přijatá do programu a v pondělí mi slavnostně zavolá s dalším postupem. A jak jinak, čekal mě další čekací víkend :D

Jak Klára slíbila, v pondělí 28.11. mi volala a slavnostně gratulovala k přijetí do Cultural Care aupair programu. Chválila mě za velmi rychlou a dobrou práci a povídala mi o dalších krocíh. Nejprve mi poslala ukázkovou fakturu, na které je vypsané, co všechno si musím a můžu zaplatit. Poté jsem se dozvěděla, že asi dva dny bude trvat, než agentura v Bostonu spustí můj profil. Nakonec jsme se bavily o dalších informacích, co mě zajímaly a rozloučily jsme se.

Agentuře netrvalo dva dny, než mi spustila profil... Ještě v pondělí večer jsem ho měla předschválený a vykoukla na mě první rodinka. Druhý den už jsem ho měla schválený celý a tudíž jsem mohla pomalu koukat na aupair courses. Jsou dost dobře čitelné a zajímavé s kvantem nových informací. Po odmítnutí první rodinky se mi do hodiny zjevila další. A tak to vlastně šlo už pořád...