Listopad 2016

2. Přihláška a přijetí do APC

26. listopadu 2016 v 0:09 | Mia |  Kapitola 1: Začátky
Ihned v pátek 16.9. jsem se pustila do vyplňování přihlášky, protože jsem se samozřejmě nemohla dočkat. Takže nekonečné psaní začalo. Nejprve základní údaje, poté koníčky a zájmy, zkušenosti s dětmi, zkušenosti s řízením auta, s kým by mi vadilo a nevadilo žít a tak dále. Nakonec jsem se celkem bavila otázkami typu: zda jsem někdy měla problém s drogami, zatčením nebo psychické problémy. U toho jsem si myslela, že určitě jsem blázen, mám papíry na hlavu a ještě jim to vykecám, ne? :D

Druhý den jsem samozřejmě ihned musela natočit video, štvát se se stříháním celé odpoledne a nadávat na programy, že mi nic nejde. K večeru se mi ale zadařilo a video jsem slavnostně nahrála. Po víkendu přišlo zábavné vyřizování výpisu z rejstříku trestů a klusání k doktorovi, který mi odmítal dát vyplněný formulář, dokud nepřijdu na preventivní prohlídku. Takže mi nic jiného nezbylo a musela jsem si posedět v čekárně. Nicméně papír jsem získala.

Na pátek jsem si domluvila pohovor ve Zlíně s panem Masařem. Hezky jsem si to zařídila, abych mohla jet s Péťou, který mi ještě před odjezdem v práci naskenoval vysvědčení, výpis a papíry od doktora. A mohlo se jet. Samozřejmě jsem byla nervózní a při mluvení v angličtině jsem se pořád zakoktávala. Nicméně pohovor probíhal česko-anglicky, takže pohoda. Za 20 minut jsem kráčela na obídek. :D

Od tohoto dne jsem neustále kontrolovala profil, kdy mi konečně SA potvrdí interview a odešle tedy profil do APC. Konečně jsem se 11.10. (tedy po necelých třech týdnech) dočkala. Přišel mi od APC online test osobnosti, který jsem hned začala vyplňovat. V půlce otázek jsem sice netušila, co vybrat, ale nakonec mi vyšly celkem pravdivé výsledky, se kterýma se raději chlubit nebudu. :D

Po dalších necelých dvou týdnech, tedy 21.10., mi konečně spustili profil. Takže tímto okamžikem začalo i mé nekonečné kontrolování e-mailu. Hned v pondělí jsem se dočkala první rodinky. Sice roztomilí, ale z Minnesoty a nadšenci lyžování, kteří navíc pravidelně jezdí na horskou chatu. Takže u mě jasné NE. Nesnáším zimu a ze zimních sportů zvládám možná sáňkování. :D Jinak se postavím na kopec a omdlívám, natož ještě být na lyžích, vůbec! Takže jsem rodinku mile odmítla. Ovšem touto první odezvou začíná příšerné ticho po pěšině...


1. Jak to všechno začalo

26. listopadu 2016 v 0:07 | Mia |  Kapitola 1: Začátky
Stát se au-pair a žít v USA je snad můj celoživotní sen. Pravdou je, že jsem si za tím nikdy nešla, jen jsem snila. Až v březnu letošního roku, kdy jsem nebyla nějak spokojena se životem, jsem si řekla, že by možná v nadcházejících 24 letech bylo načase začít přemýšlet o plnění snů.

Jelikož jsem neměla ještě hotový bakalářský titul, vše bylo zatím jen o přemýšlení. Koukala jsem na různé články a blogy, pročítala nabídky agentur a říkala si, že až budu mít titul v kapse, mohla bych to zkusit. Bohužel, v červnu jsem titul nezískala, takže přemýšlení stále pokračovalo.

Konečně nastal den D a já ve středu 7.9. získala svůj bakalářský titul. Po tom, co mi spadl ten obrovský kámen ze srdce a přestala jsem se klepat jak ratlík, jsem pomyslela na jedinou věc: chci jet do USA...Nenapadlo mě nic jiného než jet ze školy přímo do práce. Jednak se pochlubit titulem a jednat oznámit vedoucí, že bych si chtěla splnit svůj sen, a proto s koncem roku odcházím. Pavla, jako správná šéfka, mi řekla, že mi samozřejmě bránit nebude a je ráda, že jsem jí to řekla takto dopředu. Načež jsem se vesele vydala domů, spapkat si svou luxusní čokoládku na oslavu.

Středa se sešla se čtvrtkem a čtvrtek s pátkem a tak dále, a já stále na USA myslela, ale nic nedělala. Nakonec mi v pátek 16.9. můj drahý kamarád Péťa napsal, ať už pošlu tu přihlášku, na co jako čekám. Tak jsem nečekala a přihlášku poslala do Student Agency, která byla mojí první a jedinou volbou. A nervozita začíná. Před obědem mi konečně zavolal pan Masař a obratem mi poslal na mejl přihlášku. Takže, vzhůru na vyplňování!