06. Čtvrtý měsíc

19. června 2017 v 18:39 | Mia |  Kapitola 2: USA
PRVNÍ TÝDEN
O víkendu 21.-23.4. jsme se s Anež vydaly na road trip do Corpus Christi. V pátek za mnou Anež přijela a po práci jsme sedly do auta a fičely. Michalka si zařídila přes tři hodinky a jelikož se nám jelo dobře a neměly jsme hlad, zmákly jsme to bez přestávky. Po příjezdu jsme se ubytovaly v motelu a šupajdily na véču do Whataburgeru, který jsem konečně poprvé zkusila (je totiž jen v Texasu) a zjistila, že to je prostě burger no :D Po véči jsme se šly mrknout do irské hospůdky vedle motelu a daly si drinčík u živé hudby. A jelikož jsme byly unavené, říkaly jsme si, že zatancovat půjdem zítra.

V sobotu jsme zjistily, že motelová snídaně v cene je jen do 9 hodin. Tak jsme dosti otrávené šly najít podnik, kde jsme si daly wafle s výhledem na moře. Poprvé jsem zkusila slaninu s javorovým sirupem a bylo to zajímavé. Ne že bych to potřebovala jíst znova :D. Po snídani jsme se vydaly směrem na Padre Island podívat se na Mustang State Park. Stály jsme v krásné koloně, dojely podívat do rozkošeného přímořského městečka Port Aransas a vyfotily jsme se s obřím žralokem. Poté jsme dorazily do parku, kde jsme musely k vodě asi 10 minut pěšky, protože jaksi nevlastníme truck, ale malé autko, které přes vodu fakt nepřejede. A tak jsme se prošly skrz nálet komárů a hovad. Nicméně dorazily jsme na krásnou malou plážičku, kde nikdo nebyl. A tak jsme si ji prošly, hupsly na chvilku do vody, chvilku se opalovaly a pak jely směrem k North Beach. Tam jsme se hezky prošly a daly si véču při západu slunce. A Anež obrovskou frozen margatiru, kterou nebyla schopná dopít :D. V rámci šetření jsme se stavily do obchodu koupit si snídani, protože před 9 hodinou jsme opravdu nehodlaly vstávat. Na pokoj jsme dojely celkem brzo na to, abychom šly na bar, tak jsme vlezly do postelí a zaply telku, že pak půjdem. Jenže se nám tak strašně nechtělo, a říkaly jsme si, že do baru přece můžeme i v Houstonu, tak jsme zůstaly v postelích a čučely na telku. Nicméně jsme si stejně skoro do dvou povídaly :D.

V neděli jsme se mrkly zase na pláž, ačkoliv byla moc zima na koupání. Ale aspoň jsme se kochaly a pak se šly podívat do místního leteckého muzea na obrovské lodi. Bylo moc pěkné,nafotila jsem vše, co jsem viděla a po obhlédnutí plážového suvenýrového obchodu jsme se vydaly směrem domů. Po cestě jsme se zastavily ještě v městečku Victoria, kde je výstava přehlídkových aut a dokonce je to zadarmo. Po shlédnutí všech šíleně nazdobených aut jsme si skákly do kfc na papání a hujá domů.


DRUHÝ TÝDEN
V sobotu 29.4. měla Vivi, neboli babička, narozeniny a tak jsme jely tentokrát k jiné sestře, Blake, na oslavu. Zajímavé ovšem bylo, že nejstarší sestra Mimi se s matkou pohádala, takže když přijela, držela se schválně v jiných místnostech a nepromluvily spolu ani slovo, takže byla super atmoška. Nicméně jsme si všichni prostě povídali, pak se najedli rajčatové polívky se sýrovým toastem a završili to suprovým brownies se zmrzlinou. Miluju tuhle kombinaci!


TŘETÍ TÝDEN
Ve středu 3.5. jsme si s Milčou zajely do polské restaurace, protože to je jedinná nejbližší kuchyně té naší tady v Houstonu. Jen co jsme vešly dovnitř, vůně (smrad) nám připomněla typickou českou hospodu. Tak jsme si daly polévku, já prahla po nudlovém vývaru a Milča po houbovce, a pak jsem si dala guláš. Sice místo knedlíku ty jejich polské rozblemcané nočky, ale nevadí, guláš chutnal jako ten náš, takže jsem byla spokojená.

V pátek jsme si pro změnu skákly do chocolate baru a pak do Popdoddy, kde jsme objevily luxusní hambáč s houbama. Sobotu jsem trávila s Market v tennis clubu a večer s Anež ve Wild Westu, kde jsem si pěkně zatancovala s dědou, co voněl koňma, což pro mě bylo parádní. A v neděli jsme s Market opět navštívily tenis club a jelikož se mi pak nechtělo domů, zašly jsme s Milčou zase na ten supr houbový hambáč :D.


ČTVRTÝ TÝDEN
V rámci plánování výletu do vegas jsem se v úterý 9.5. sešla s Lisou z Rakouska na kafíčku. Pěkně jsme pokecaly a plánovaly, co budem dělat.

Ve čtvrtek ráno rodinka odjížděla, takže jsem se probudila do skvělého tichého domu a parádně si to užívala celý den. Večer jsme šly ven s Market, v pátek jsem konečně po čase viděla Jenny a Reie, kteří mě vzali do Midnight Rodeo (to samé co náš Wild West, jenom dál). V sobotu jsme u nás dělaly s českýma holkama party a slavily Milčinu promoci a v neděli jsme s Lisou odfrčely do Vegas.


PÁTÝ TÝDEN
Las Vegas... V pondělí jsme si chtěly půjčit auto kvůli výletu, ale hotel si zabral moc peněz na Lisině kreditce, takže jsme musely z půjčovny letět na hotel, aby si to přehodila na debitku. Jenže ani volání do banky nepomohlo, aby peníze pustili, takže jsme měly smůlu. V úterý jsme se tedy vydaly mrknout na Vegas Strip, takže jsme se pořádně prošly. Večer jsme šly do mega klubu Omnia, protože Lisa chtěla vidět Stevea Aokiho (nemám páru kdo to je, prej DJ). Teda tam bylo lidí....Ani hýbat se nedalo. Nic pro mě. Ve středu mě Lisa s křikem budila, že má prahcy, takže jdem půjčit auto a vydaly jsme se teda na výlet. Když jsme dojely na vysněnou Horseshoe band, pršelo jak prase a byla kosa. Ale Michalka vymyslela koupit v blízkém Walmartu pláštěnky, takže jsme se i přes hrozné počasí mohly jít kochat krásami přírody. Pak jsme se nadlábly v čínském bufetu a mohly fičet zpátky. Ve čtvrtek už jsme se jen s taškama válely u bazénu a hurá domů.

V neděli 21.5. jsme měli aupair meeting v NASA centru. Sešla jsem se po cestě s Lisou a dojely jsme tam spolu. Tam se k nám přidala Anež. nejdřív po nás chtěli společnou fotku, takže se asi 50 lidí mělo nacpat na malé místečko před plátno, což byla fakt zábava. Poté nás naložili do vláčku a jeli jsme kolem letadel do řídící kanceláře. Tam jsme koukali na kancelář plnou počítačů a pláten. Viděli jsme živý přenos kamery zabírající vesmírnou stanici s létajícím kosmonautem, různé mapy a u toho poslouchali přednášku. Pak nás zavezli k vesmírné raketě. A to bylo vlastně všechno, protože v hlavní hale jsou naučné hry a podobně. A simulátory za poplatek haha.

 

05. Třetí měsíc

18. června 2017 v 23:47 | Mia |  Kapitola 2: USA
PRVNÍ TÝDEN
V úterý 21.3. mě konečně čekal driving test! Se Sarah a Nicim jsme dojeli do fronty, kde musela Sarah odejít z auta. Nevím, na co mají ten test na přesný čas, když jsem čekala přes půl hodiny. Když jsem se konečně dočkala a odevzdala slečně potřebné papíry, vybafla na mě, že na kartě od pojišťovny je prošlé datum. Jelikož byla ale hodná, dala mi 5 minut na vyřešení. Tak jsem ihned volala Taylorovi, ten zalarmoval pojišťovnu (kde jsou evidentně idioti, protože den předem poslali tu kartu s tím, že má začínat pojištění v den konání řidičského testu a my jsme trubky, že jsme si to nepřečetli ani haha) a naštěstí mi za chvíli poslal kartu se správným datumem, takže jsem mohla tu zkoušku dělat. První na programu bylo paralelní parkování. Nějak jsem se nasoukala mezi tyčky (což je podle mě mnohem horší, než kdyby tam stály auta!) a pak jsme jely na malý 10ti minutový výlet po okolí. Naštěstí řidičák jsem dostala, ještě aby ne, jupí :D
V pátek 24.3. jsme si s Anež a Market zašly do kina na novou Krásku a Zvíře. Až na uřvané parchanty to bylo fajné. V sobotu jsme se s Anež vydaly do slavného clubu The Spire. Jelikož tam chodí samí luxusní lidi, připadaly jsme si tam jak ošklivky. Sice jsme si parádně zatancovaly, ale to je asi tak všechno. Shodly jsme se, že tam už teda nepáchnem :D Nejvtipnější na celém večeru ovšem bylo, že jsem zaparkovala auto v nějaké ulici poblíž. A co myslíte? Samozřejmě jsme si ulici nezapsaly a po opuštění klubu byla vyřčena zasádní otázka: "Kde máme auto?" No nás omylo. Pamatovaly jsme si akorát, že jsme zatáčely věčně do leva, tak jsme šly tedy opačným směrem a zkoumaly na navigaci názvy ulic, protože mi asi dva utkvěly v hlavě. Po 15ti minutách plných nervů jsme ale naštěstí auto našly a mohly jet domů.

DRUHÝ TÝDEN
Ve čtvrtek 30.3. jsme si udělaly fajn odpolko s Milčou. Využily jsme jejího prázdného baráku a hezky jsme si skákly do jejich bazénu a vířivky. Je báječný pocit moct se na konci března koupat ve venkovním bazéně haha.
V neděli 2.4. jsme měli aupair meeting na požární stanici no.16. Jelikož to bylo i pro rodiny, jeli jsme všichni. Já jsem si tam kecala s Markét a Anež, žrala výborné mini cupcakes a pak za mnou přišel nějaký hasič a pozval mě na prohlídku auta :D Samozřejmě jsem popadla i holky. Zkusila jsem si celý jeho hasičský mundur. Byl mokrý :D A hlavně to bylo těžké jak prase! Chlapci musejí mít parádní kondici.

TŘETÍ TÝDEN
Tento týden se nesl v podobě chození na papání, do obchodů a v sobotu do baru. Nicméně v neděli 9.4. mě Market vzala do luxuního tenis clubu, kde mi její rodiče zařídili na měsíc volný vstup. A tak jsme se tam nejdřív pěkne prošly, zjistily, že krom kurtů, bazénů a fitka, tam mají i opičky, arkády a dokonce žirafy. No jo, boháči. Nicméně my si skákly do bazénku zaplavat a vyvalit se na slunko. Ačkoliv jsem se snažila i namazat, stejne jsem se pěkně připálila. Klasika...

ČTVRTÝ TÝDEN
V sobotu 15.4. jsme se s Anež vydaly na výlet k celkem slavným křídlům které jsou namalované na zdi a plno lidí si tam dělá fotky. Od známé jsem dostala adresu, tak jsme se zajely podívat na místo činu, kde bylo hodně pomalovaných zdí. Ale bylo to opravdu pokoukání. Po fotkách jsme zajely do Midtown na palačinky a projít se po okolí. A jelikož se nám pořád nechtělo domů, zajely jsme si ještě do Memorial Mall se prostě poflakovat po obchodech.
V neděli jsem v rámci oslavy Velikonoc dostala ráno od Velikonočního zajíčka košík s dárky, což jsem fakt nečekala, takže jsem měla velkou radost. Pak jsme jeli k babičce na rodinou oslavu svátků. Nejdřív děcka po zahradě hledaly velikonoční vajíčka, ve kterých byly dolary. A pak už začla žranice. A tak se jedlo, povídalo a odpočívalo. Prostě pohoda. Mnohem lepší než u nás :D







04. Druhý měsíc

27. dubna 2017 v 20:40 | Mia |  Kapitola 2: USA
Ve středu (22.2.) mě Míla vzala zkusit mražený jogurt. No je to jak zmrzlina, ale dost dobré. A pak jsme si daly napůl hambáč s hranolkama a jahodovou margaritu, yummy. Nicméně ve čtvrtek mě vzala k nim domů. No její host parents jsou pěkně zazobaní, mají obří barák včetně ferrari a jelikož tatík je lovec, na schodech se tyčí obrovská hlava jelena, kterého prý jedli 9 měsíců. My si hezky udělaly bramboráky a kecaly až skoro do 11, bezva večer :)

V pátek (24.2.) jsem se nervila s Karolínou na telefonu kvůli plánovanému výletu do hlavního města Austin. Jelikož se nám nepodařilo nic pořádného najít, nechaly jsme to osudu. Instinkt mě opět nezklamal, protože večer přišel Taylor, že má v Austinu kamarádku, která dělá Airbnb a může nás v sobotu ubytovat. Takže super!
V sobotu o půl 6 ráno mi budík málem způsobil infarkt, takže jsem byla rychle čilá. Dala jsem si snídani a za 5 minut 6 volám Káji, kde je. No blbě si nastavila budík, takže jsem ji vzbudila. Naštěstí nás Taylor zachránil, a i s vyzvednutím Káji jsme stihly autobus. V Austinu jsme nejprve zašly ke Capitol a udělaly si krásné fotky. Pak chtěla Kája do nějakého parku, takže jsme se vydaly s navigací dále. Když jsme trochu bloudily a zjistily, že na místě parku jsou nyní bagry a něco se staví, někdo začal volat mé jméno. Naprosto překvapená jsem spatřila Crisabel, spobydlící z Aupair školy, která bydlí v Dallasu a taky se rozhodla s kamarádkou zajet na víkend do Austinu. Tak se k nám přidaly. Šly jsme se podívat na univerzitu, po cestě si vyskočily na sochu koně v životní velikosti, zašly na papání a zpátky ke Capitol, který holky ještě neviděly. Co jsme nečekaly, byla demonstrace proti Trumpovi. Chvíli jsme poslouchaly hudbu a pak pro jistotu zmizely. Raději jsme se zajely podívat na slavnou 6th Street, která je plná všemožných barů a potom k nějakému parku, ale ten už byl bohužel zavřený. Tak nás Cris vysadila kousek od našeho ubytování v restauraci, kde jsme si s Kájou daly véču a pak se vydaly k Amy na ubytování. Byly jsme celkem mrtvé, takže po krátkém povídání a sprše jsme šly akorát tak spát.
Ráno nás Amy vzala na Mount Bonnel, což je krásný výhled na město. Vysadila nás ve městě a my se prošly ještě kolem řeky a přes město a najednou bylo odpoledne a jely jsme domů.

V pátek (3.3.) jsme vyrazily s Milčou a načí novou Anežkou oslavit její 21 narozeniny. Tak jsme jí vzaly do Cheesecake Factory na pořádného dortíka a pak si šly popít a potancovat do Wild West. Markét zradila, šla si večer lehnout a usla :D Nicméně jsme si s Anež Wild West zopakovaly v neděli, protože jsme si zašly na lekce tance zdarma yay!

Další neděli (12.3.) jsme se konečně dočkaly tolik probíraného rodea. Vydaly jsme se s Market a Milčou. Nejdřív nás čekala prohlídka vnitřního areálu, kde byla všechna možná farmářská zvířata jako králíci, ovce, různé druhy krav atd. Nejzajímavější ale byla líheň kuřat. Pod skly byly vejce očíslované dny vylíhnutí až jsme mohli vidět právě se líhnoucí kuřátko. Mezi zvířaty samozřejmě stýly desítky stánků, které prodávaly jak levné blbosti, tak ručně vyráběné stoly z masivu v hodnotách několik tisíc dolarů. Po prohlídce jsme se vydali udělat skupinovou aupair foto a hurá na NRG stadion. Je opravdu obrovský. Je tak obrovský, že ohňostroje dělají vevnitř a má kapacitu přes 72 000 lidí.
Rodeo začalo hymnou, jak jinak, a pak už se střídaly různé disciplíny. Lasování býčka, lasování krávy ve dvojici, wrestling (cowboy z koně skočí na krávu a musí ji dostat k zemi), jízda na divokém koni, ženský závod na koních mezi barely, závod vozíků s koňským spřežením a samozřejmě jízda na býkovi. Skóre bylo celkem kruté, protože býci vyhráli 6:1, to znamená, že nespadl jen jeden cowboy, take to vyhrál. Vtipné je, že to byl černoch. Během stavění podia na koncert se ještě v rohu konala jízda dětí na divokých ovečkách. To bylo dosti vtipné.
Koncert The Chainsmokers byl moc pěkný, akorát se moc nehodil na stadion, kde člověk nemůže moc stát a tancovat :D ale nevadí, zážitek to byl bezvadný. Po koncertě jsme se vytrousili směrem k maličké zoo, kde jsme si hladili lamy, ovečky, prasátko a klokany. Pak jsme se vydali k lunaparku vyzkoušet smažené oreos a cheesecake. Šíleně sladké, ale ten cheesecake byl boží. Prošli jsme se taky po stájích a ještě zašli do party stanu si pěkně potancovat.

V pátek 17.3. se konal St. Patrick´s Day, což sice není americký svátek, ale jelikož je pointou chlastání, je to tu dosti oblíbené. Já si užívala víkend v prázdném baráku a pátek samozřejmě venku. Jakože daly jsme si zelené pivo a oblíkly se do zeleného, ale jinak to zas takový rozdíl nebyl. Jen bylo venku víc lidí a chlastali taky víc :D



 


03. První měsíc

2. března 2017 v 0:44 | Mia |  Kapitola 2: USA
PRVNÍ TÝDEN
V pondělí 23.1. nastal můj první pracovní den. Hezky jsem si vstala o půl 8, abych na 7.45 nastoupila převzít si mimčo, se všemi se rozloučit a pracovat :D. Mimi má velmi nabitý program papáním, hraním a spaním, co vám budu povídat. Spaní mimča jsem si hezky užila v tichosti nebo pustila seriál. Sarah přišla vyjímečně v 1, abych pracovala z domu. Ve 3 přijel Blaise, stavěli jsme origami a pak i se Sarah šli všichni na procházku na hřiště. O půl 6, tedy po skončení pracovní doby jsem byla šikovná a šla si zaběhat. Potom jsme si dali véču, pokecali, dostala jsem profil na spotify na hudbu, pořešili jsme profil na kurz na řidičák a pak jsem si šla lehnout k telce. No prostě pohodička lahodička :)
V úterý se v podstatě vše opakovalo, včetně běhání. Akorát jsem zjistila, že dle výpočtu kalorií málo jím, tak to musím napravit :D Také přišla cleaning lady, což bylo pro mě docela divné, že ona lítá po baráku a uklízí a já si ležím u notebooku, protože mimčo spí :D.
Ve středu zas řádil zahradník na zahradě. Já si doma pěkně zacvičila a večer mi Taylor koupil pečivo z rýžové mouky (kvůli alergii na pšenici a žito), takže konečně můžu jíst pečivo bez výčitek. Také koupil ingredience na muffiny, protože jsem se nabídla, že je ve čtvrtek upeču. No to zas byl jednou blbej nápad.
Muffiny se povedly, o tom nemusí nikdo pochybovat. A to je právě to. Bojovala jsem celý den, abych je všecky nesežrala. Dala jsem si dva a najednou můj kalorický příjem byl naplněn :D Takže problém s nedostatkem jídla se rychle vyřešil. Nicméně mě Taylor se Sarah večer velmi podporovali, abych si nedala další. Jsou hodní, že? A já si nedala, jupí :D A taky jsem začala s jógou, prosím pěkně. Není to špatná věc :)
V pátek jsem si užila poslední předvíkendový pracovní den klasicky a s filmem, když mimčo spalo :D Večer mě rodinka vzalado takové řecké bufetové reastaurace, kde jsem zkusila česnekovo houbový hummus (dost dobré!), cizrnový salát (nene), dušené hovězí, tzatziki čomáčku a jehněčí kebab (maso nezklamalo). Pak jsme cestou ještě nečekaně letěli koupit konvu na čaj (věřte nebo ne, rychlovarné konvice tu nejsou moc běžné, jen ty pískací na sporák) a tak jsem vzala i přání pro taťku k narozkám.
V sobotu dopoledne přišla LCC Arienne na první orientační schůzku. Řešila otázky ohledně pravidel a jak nám to funguje. Jelikož je ukecanější než bývám já, zdržela se 2 hodiny, ale bylo to fajn, je super :) Pak jsme s Taylorem a Blaisem jeli na narozeninovou party sousedovic holky do trampolínového centra. Bohužel jsme s Taylorem měli džíny a to tam být nesmí, tak jsme si nezaskákali, ale nevadí. Pohcutnala jsem si na pizze, zákusku (jako naše linecké s karamelovo čoko krémem) a cupcaku (viz foto, ano, ta růžová poleva chutnala stejně sladce a jedovatě, jak vapadá :D). Po návratu jsem koumala, jak získám své sociální číslo a pak mě sarah vzala na týdenní nákup. Jely jsme do H.E.B. Už abych si zvykala, že tady normální obchod typu kaufland, je velký jako naše makro. No byl jsem zas jak ve filmu a jen zírala kolem sebe. Nicméně jsme se se Sarah podporoval v nekupování nezdravého jídla a dopřála mi dobroty v podobě semínek a plísňových sýrů (tady je President nejlevnější značka a ještě byl v akci :D).
V neděli ráno jsme jeli k Tylorově mamce. Varovali mě, že je sběratelka a má dům plný věcí (plus 4 garáže plné věcí), ale to, co jsem spatřila, se představit ani nedá. Jako přeplněné museum. Věci prostě VŠUDE. Zatímco muži pomáhali stěhovat věci do budoucího obchodu s těmito věcmi, se Sarah a Blaise jsme sedli do golfového vozíku a jeli na projížďku kolem domu a vody (ne, nemohli jsme prostě jít pěšky). Byla jsem pořád jen v němém úžasu a zas se cítila jak ve filmu. Odpoledne jsem se těšila na rande s Milou, českou bývalou aupair. Bylo to hodně divné mluvit s někým česky :D Ale vykecala jsem se parádně. Supr bylo zjištění, že je Mila taky milovnicí metalu, jupí :D Nejdříve jsme skákly do wallmartu, protože potřebovala pár věcí a pak mě vzala do Gallerie. Koukly jsme vedle na úžasný vodopád na stěně a skleněný mrakodrap a pak se vydaly procházet. Zase jsem se divila, když jsem uprostřed nákupáku spatřila kluziště na zimní bruslení. Mimochodem velikost Gallerie je tak 3x větší než Nová Karolina. Po procházce jsme usedly do mnou vytouženého The Cheesecake Factory. Asi 10 minut jsem vybírala dortík a nakonec zvolila lískooříškový s nutellou. Jop, bylo to jak v pohádce, ale sladké pekelně. Musela jsem kousíček nechat, jak mi bylo už blbě, a to jsem schválně předtím nic nejedla :D Nicméně odpoledne bylo super :)

DRUHÝ TÝDEN
V pondělí byla pohodička, v úterý malý šíleně řval, ve středu se stavila babi s dědou (a donesli mi nutellu, díky, to bude boj ji nežrat :D) a já dělala na večeři karbanátky v troubě s kaší. Naštěstí všem chutnalo. I když Blaise strašně nechápal, jaktože ta divná česká kaše nechutná jako ta jejich. No proto, že babička dělá kaši vždy z prášku :D Mimochodem ani nepoznal, že škrábu brambory. Myslel, že to žluté, co mám v ruce, je banán nebo nějaké ovoce. A nechápal, proč ty brambory škrábu a že je takto nikdy neviděl :D To mě fakt pobavilo.
V pátek jsem si užila den volna s heslem "nehodlám nic dělat". Vstala jsem v 10, snídani si vzala do postele, pustila si film, zacvičila si, čučela na seriály, dělala na online kurzu k řidičáku a prostě byla zavřená v pokoji a užívala si ten pocit, že děcka jsou za dveřma a já je nemusím hlídat :D. Večer jsem pomohla s večeří a udělala sýrovou omáčku k pečené zelenině. Pak jsme se všichni dívali na nový animák Trolls, byla to švanda. A pak hujá do postýlky, no parádní den :D
V sobotu jsem si, jakožto o správném cheating day, dopřála nutellu. Ale místo mléka jsem si dala zelený čaj, takže kalorie mi seděly, ha! :D A čekal mě můj první večer venku s dalšími aupair, měly jsme jít do kina. Co se ale mohlo stát jenom mě? Dojela jsem do špatného kina! Jenže než jsem se v tom ujistila, bylo už pozdě jet do toho správného. Tak mě milý Taylor odvezl domů. Mezitím jsem si postěžovala Kláře (další bývalé české aupair) a ta se nade mnou slitovala a spolu s manželem mě kolem 11 vyzvedli (až se napapkali raků :D) a vzali mě do jejich oblíbeného baru. Nezmínili se ale, že tu hraje živá kapela a k tomu rocková. Takže večer byl nakonec super, zahráli jsme i šipky, dali drink a o půl 3 mě vesele dovezli domů :)
V neděli jsem konečně dokončila online kurz na řidičák a zkusila jsem si se Sarah první jízdu autem do obchodu a hurá, přežily jsme bez újmy. Chce to jen trénink a dobrou navigaci :D. O půl 6 jsme se vydali k sousedům, kteří pořádali Super Bowl party. Bylo to fajn, zase jsem poznala nové lidi a zažila důležitou americkou událost. Letos se Super Bowl dokonce konal v Houstonu, takže asi půl hodiny od nás byly ty nejznámější celebrity. A jelikož lístek stojí prý asi 5000 dolarů, hodně lidí pořádá doma akce nebo se dívají v hospodě. Zajímavé je, že hra vždycky trvá pár minutek a naskočí série reklam. Reklama během vysílání prý stojí 5 milionů, takže byly vidět samé známé značky a furt dokola :D. Nicméně sousedi mě pozvali, ať s nima zůstanu, i když rodinka už šla domů (ačkoliv Taylor nevydržel a po chvíli se vrátil :D). Takže zase fajn večer. Zůstala jsem s nima do konce, do půl 11. S dalším párem a Johnem, do jehož nádherné obrovské a rozkošné dogy Lady Bear (Medvědice), jsem se zamilovala. Je prostě boží!

TŘETÍ TÝDEN
V úterý jsem si užila to, že mi uklízečka uklidila pokoja vyměnila povlečení, parádní pocit :D. Ve středu jsme se se Sarah vydaly na sociálku kvůli získání mého sociálního čísla, které tady potřebujete vlastně na vše. Byla jsem absolutně zděšená, když jsem uviděla obrovskou frontu stovky černých a hispánských lidí. Nicméně jsme si musela stoupnout na konec a doufat, že přežiju ve zdraví. Naštěstí pán z ochranky zrovna jmenoval tři různé fronty. Já jsem díky bohu šla s čtyřmi dalšími lidmi do fronty čekající na nové číslo. Dalších asi 20 lidí čekalo na zněmu údajů a třetí fronta čítala přes stovku lidí čekajících na dávky. No jo, stejné jak u nás, ještě horší. Se Sarah jsme čekaly jen chvíli ve frontě než pro nás přišel milý úředník. Pochválil mi moje ombre vlasy a když jsme vypadala překvapeně, dodal, že má tři dcery. A k tomu dva syny. Pak nadávající Sarah, stěžující si na tu šílenou frontu a kam jdou její daně, oznámil, že měsíčně pošlou 50 milionů dávek. No šílené.
V pátek jsem se nemohla dočkat, až půjdu konečně zas ven. Zhrozila jsem se ale, že nemám žádné pěkné boty na večer. A jekilož se Sarah nechtělo jít se mnou nakupovat, napsala mi ať jí vlezu do šatníku a mrknu po něčem. Překvapilo mě, že ačkoliv je o hlavu menší, má číslo 8, které mi padlo. Tak sjem si půjčila boty na dost vysokém podpatku. Po různém plánování jsem se nakonec přidala ke Karolíně která šla ven s Jenny a jejím manželem. Pozvali nás na kužátko, protože měli kupony. A pak nás vzali do Wild West. Michalka byla zase jak ve filmu!!! Uprostřed typické westernové výzdoby byl obrovský parket, kde páry tancovaly dokola na country písně. Po 10 hodině, kdy staříci šli spát, se zjevili mladí a začala častěji hrát i moderní hudba. Sice jsem trochu umírala na mých podpatkách, ale i tak jsem si pěkně zatrsala a Rei nás učil ty jejich tance, no parádní to bylo!
V sobotu mě Taylor vzal na nákupy, protože jsem fakt potřebovala ty boty. V posledním obchodě jsem konečně našla pěkné a i né tak drahé a podpatek tak akorát. Večer jsem měla jít ven s Barbarou a její kámoškou Ines a jejími kámoškami. První jsme byly ve sport baru a pak, jelikož jsme s Barbarou chtěly tančit, jsme jely do Dogwood. No sem už nevlezu. Lidí jak sra*ek, což bych i přežila, ale "taneční parket" bylo místo mezi stoly uprostřed baru, takže sloužilo spíš na procházení k baru a ven a do toho se někteří teda snažili tancovat, ačkoliv to moc nešlo. Takže tady se mi moc nelíbilo. A v neděli jsem si pěkně užila nic nedělání a jenom koukala na české filmy a válela se v postýlce, ha. :D

ČTVRTÝ TÝDEN
V úterý se konal oslavovaný Valentýn. Fakt jsme nečekala, že dostanu přáníčko a čokoládky. Řeší se to tady opravdu dost. Nedávají si dárečky jen zamilovaní, ale celá rodinka nebo kamarádi. Tak jsem si aspoň vychutnala čokošku.
Ve čtvrtek jsme se s Taylorem a dětma vydali na úřad kvůli řidičáku. Když jsem přišla si ťuknout lístek do fronty, oznámilo mi to čekání 40 minut. Tak se Taylor rozhodl, že pojedeme domů a mezitím by přijela Sarah a my bychom se vrátili sami bez děcek už. Jenže, když jsme dorazili domů, píplo mi to 15 minut a za chvilku, že už jsem na řadě. Tak jsme se teda zase sebrali a jeli s dětma zpět. Tam u okýnka už nikdo nebyl, ale posadili nás na lavičku. Za chvíli se nás ujala aktivní černoška a poslala nás k okýnku. Zde nebyla zrovna milá paní a velmi rychle mě poslala domů, protože jsem neměla sprváně vytištěý formulář a chyběly mi papíry o residenci. Tak jsme zklamaně odcházeli, ale aktivní pracovnice ás hned zastavila, co se děje, že už odcházíme. Vysvětlili jsme jí to a ona nás zadržela a dala nám papírek s mejlem, kam máme dokumenty poslat. Poté vše vytiskla a poslala nás k dalšímu okýnku. Naštěstí tu byla milá paní, která mi i ten špatný formulář vytiskla správně. Takže jsem se mohla přihlásit, udělat zrakový test, vyfotit se a těšit se na konec března na zkoušku řízení.
V pátek jsem šla s Kájou, Jenny a Reiem ven. Nakonec jsme usoudili, že Wild West je fakt nejlepší místo k tančení. V sobotu jsem jela s rodinkou na oslavu neteřiných 9. narozenin. Teda Taylorova sestra taky bydlí na předměstí, jenže trochu bohatším s asi tak dvakrát větším barákem. Zase jsme byla jak ve filmu a hlavně umírala z dortu :D Večer jsem pádila zas do Wild West s Jenny a Reiem :D A v neděli jsem si tam pěkně užila aupair meeting. Za 4 dolary hodinová lekce tance a ještě večeře. Byla to pajáda. :)

02. První dny u rodinky

23. ledna 2017 v 4:06 | Mia |  Kapitola 2: USA
Ač jsem se šíleně bála, že nestihnu přestoupit v Dallasu, bylo to úplně v pohodě. Mimochodem, kdo by řekl, že mi na kontrole příručáku udělá problém jeden nevinný pytlík dětské krupičky :D. Jelikož se jim to zobrazilo jako kus nějaké neznámé hmoty, milá pani mi otevřela a hezky vybalila celý kufřík, po nalezení krupice na to hleděla, projela to papírkem, projela kufr a oznámila mi, ať to příště vytáhnu do boxů. No já zírala, jaká je krupice nepřítel státu :D

Nicméně jsem úspěšně dorazila do Houstonu, který mě přivítal bouřkou a deštěm. Přijela pro mě host mum Sarah s dětma. Jelikož jsem měla hlad a Blaise žízeň a ona byla unavená, šli jsme do Sturbucks, kde mi koupila pití a sendvič na cestu, malému pití a sobě kafí. Jaké překvapení pro mě bylo vidět jejich druhé auto. A já si říkala, že ta Toyota Matrix, co mám řídit, vypadala na obrázku nějaká malá, když amíci přece mají velké auta. Nojo, to druhé auto je totiž obří ford. Já osobně v takové krávě ještě nejela no :D Cestou jsem byla fascinovaná jak auty, tak obří dálnicí. Hrozně pršelo, Nico pořád brečel, protože doma prý nespal, Blaise se předváděl a mě šíleně bolela hlava a čekala jsem, kdy vrhnu. Naštěstí jsem to přežila bez trapasu.

Chvíli po nás přijel i host dad Taylor s taškami plnými hamburgerů na večeři. Tak jsme se přivítali, najedli, já si konečně dala sprchu v normální čisté koupelně s normálními necestovními potřebami, dala jsem jim dárečky (aspoň se tvářili nadšeně, třeba i fakt byli) a já jsem šla do postýlky. Byli chápaví, že po mě dneska fakt nic nechtějí, ať jdu klidně do pokoje, že chápou jak jsem unavená. Takže dobrou první noc v Houstonu :)

Ráno jsem si pěkně pospala. Přepadl mě šílený smutek, ale to se hold musí vydržet. Po chvíli smutnění jsem šla na snídani a dostala palačinky s javorovým sirupem a pak jsme s Taylorem jeli koupit ramínka, nový adaptér a zařídit mi číslo. Jelikož mi ale americká simka na mobilu nešla, dostala jsem i nový telefon LG, jupí :D Pak jsem trávila čas vybalováním a to už vlastně bylo odpoledne, kdy jsme se vydali do města. Taylor se šel ostříhat a my zatím seděli v kavárně. Stále jsem nemohla uvěřit tomu počasí. Konec ledna a já v tričku, svítí slunko a je asi 25 stupňů. Pak jsme šli na oslavu mého příjezdu do jejich oblíbené italské restaurace. Taková trošinku nóbl s parkujícíma chlapíkama. Seděli jsme venku a já si připadala jak ve filmu :D Večer jsem se účastila rodinného filmového večera, koukali jsme na animák samozřejmě. Ale bylo to fajn :)

V neděli už jsem se cítila zas o něco líp, tak už jsem nesmutnila a šla rovnou za ostatníma. Dali jsme si snídani a pak jsem se Sarah jela do obchodu koupit pár hadříků (no vážně jich moc nemám :D) a pak jsme se všichni sešli v mexické restauraci, kde Taylorova sestra slavila narozky. Takže jsem hned poznala spoustu lidí z rodiny. Všichni na mě byli moc milí a chválili mi angličtinu. Dala jsem si nějaké empanadas a na to, že jsem myslela, že mi mexické jídlo nebude chutnat, to bylo fakt dobré.

Odpoledne jsme se Sarah řešily rozvrh a péči o děti, hlavně o mimíska. Pak mě Taylor odvezl na první aupair meeting do Zuma Center. Seznámila jsem se s několika dalšími aupairve skupině a pak se přidala ke třem a šla s ima na mini golf a pak na autíčka. Byla to celkem švanda, hlavně jak jsem jela pomalu a každý mě několikrát předjel :D Večer už jsme jen dořešily otázky co mě napadly, pokecali jsme u večeře a šla jsem se vyspat na svůj první pracovní týden :)

01. Aupair training school

22. ledna 2017 v 21:35 | Mia |  Kapitola 2: USA
Po příjezdu do aupair školy nás očekávala slečna s úvodními informacemi a pizza. Ta byla sice už trochu vystydlá, ale najedly jsme se a šupajdily do ložnic. Mě tu čekala Švédka Frida, která bude taky v Houstonu a další slečna z Dallasu. Já už jsem se tak akorát šla osprchovat, vylézt na postel, poddat se smutku z vyčerpání a usnout. Jako překvápko ještě přijela v 1 hodinu v noci ještě poslední spolubydla.

Ráno jsme se vydaly na první snídani. Čekala na nás obří campusová jídelna s velkým výběrem všeho možného jídla. Osobně jsem se zasytila bagelem s nutellou :D Po snídani jsme šly na hodiny. Měly jsme mladou učitelku, docela střelenou :D. Každopádně nás to moc nebavilo, ale nejdřív nás držela nad vodou představa oběda (to jsem si dala mletý steak s brambory a mix ze salátového baru) a poté večeře (pizza, sluppy joe burger a neodolala jsem třešňové cole) a nakonec jsme se prošly po candy pikniku a Michalka si nacpala klokaní kapsu sladkostmi z celého světa, hihi.

Ve středu se dopoledne opakovalo. S Kristou jsme si užívaly hodiny naší šílené učitelky, díky které nám na věky věků bude v uších znít "Don´t be late for my class!!!" (Nechoďte pozdě do mé třídy.) Ačkoliv stejně někteří stále chodili. Nicméně jsme se zase jen těšily na papání :D Dnes jsme ale skončili dříve, abychom se vydali do haly na přednášku o osobní bezpečnosti a po večeři ještě na přednášku o řízení aut v USA. Jaký to byl rasistický trapas, když jsme s Bohdankou až po důkladném zkoumání zjistily, že to nepřednáší ten stejný černoch :D Ačkoliv oba byli dobře poslouchatelní, sedět tam v 7 večer nacpané jídlem bylo velmi unavující (taky to dost lidí zalomilo). A pak už jen postýlka.

Ve čtvrtek jsme musely přežít kurz první pomoci. Naštěstí jsem byla ve třídě s Bohdankou, takže suprovka. A po obídku konečně výlet do New Yorku yay! Nejdříve jsme měli okružní jízdu, zastavili jsme u pobřeží, abychom alespoň z dálky viděly sochu svobody a mohly se vyfotit a potom jsme pokračovali malou okružní jízdou a zakončili ji u Rockefeller Center. Je fakt pěkné, když tam lidi bruslí. A naším vrcholem byl Top of the Rock, tedy vyjetí 67 pater za 43 vteřin ve výtahu a další tři pěšky na rozhled po celém New Yorku. Za tmy z toho jsou sice blbé fotky (pokud také vlastníte pouze pidi foťáček), ale zase naprosto dokonalý zážitek z rozsvíceného města, co nikdy nespí. Pak jsme s holkama šly na vytoužené Times Square. Cestou jsme si koupily suvenýry a na místě hotdog. To muselo být. Jeden by neřekl, že je to Times Square tak malé. Ale i tak to byl úchvatný pocit, hlavně ta neonová světla, takže záře jako ve dne. Holky si zašly ještě do obchodu s hadýrky, ale Michalka se raději podívala do Disney store :D. Poté jsme pomalu šly k Empire State Building a cestou si daly horkou čoko ve Sturbucks. Po prochajdě kolem Grand Station jsme došly do busu a po 10 hodině jsme přijeli do školy. Jelikož jsme si ale musely nachystat kufry, šly jsme spát tak kolem půlnoci.

Ráno jsme někteří vyvolení vstávali na 6 a v 7 odjížděli na letiště La Guardia. To zase uteklo…


7. Hurá na cestu

22. ledna 2017 v 4:55 | Mia |  Kapitola 1: Začátky
Hezky jsem si užila Vánoce s rodinou a zároveň se těšila, až mi přijde po svátcích vízum. Česká pošta opět nezklamala a i když slibovala doručení balíčku hned 27.12., samozřejmě po celodenním hlídání mobilu musela přijít sms s omluvou, že dnes balíček z technických důvodů nedoručí. Musela jsem tedy vydržet do následujícího dne. Ale dočkala jsem se a radostně koukala na tu barevnou nálepku v pasu. Ihned jsem to musela poreferovat v agentuře.

Do odletu jsem počítala dny a plnila je užíváním si domova, kamarádů, rodiny a českých dobrot :D Mezitím jsem vyřizovala vše podstatné jako rušení zbytečné pojistky na blbost (je součástí v programové pojistce), obcházení doktorů kvůli posledním preventivkám, kupování léků, změnu banky na Equa bank (abych nemusela opravdu platit žádné poplatky a hlavně mají výběr ze zahraničního bankomatu jen za 9kč, doporučeno aupairkami :D), sháněním mezinárodního řidičáku, psaním plné moci mamince a hlavně zkoumáním, jak nacpat celý život do dvou kufrů a kabelky :D Během toho mi došla slíbená Christmas card od rodinky a dokonce i od LCC Arienne. Všichni mě potěšili :)

Konečně ale nastal den odletu. Snažila jsem se moc si to nepřipouštět, jinak bych musela brečet 24/7. Ráno jsme se s bráchou a jeho Šárkou spěšně vydali na Regio jet do Hranic a vesele si svištěli do Prahy. Tam nám krásně vycházel přestup na letištní bus. Na letišti mi v pohodě vystačily kilíčka a dokonce jsem ani nikde nemusela rvát carry on. Rychle jsem se rozloučila, abych nezačala brečet a šla ke gate čekat na holky.


U prohlídky jsme si hezky sundaly kabáty, vyndaly pytlíček s tekutinami, mobily, notebook a spolu s carry on a batohy cpaly do košů. Zatímco vše projíždělo rentgenem, my jsme procházely rámem. Naštěstí bylo vše bez problémů a už jsme jen čekaly na vstup do letadla. Hezky jsme si prošly tunýlkama do letadla a usadily se na svých místech. Začala lehká nervozita vyplněná žvýkáním. Michalka totiž nikdy neletěla.

Letadlo vzlétlo celkem rychle, takže žaludek mi trošičku zůstal na původním místě, ale jinak v pohodě. Cesta byla jak ve vlaku a přistání taky pohodička. Sice nám letuška tvrdila, že časově určitě v pohodě stihneme na Heathrow přestoupit, ale kdybychom mezi kontrolami zavazadel neutíkaly, nestihly jsme to. Spolu s nějakou rodinkou jsme běžely jako o závod, ale na poslední chvíli jsme to zvládly. Jo, kdybychom věděly, co nás čeká :D.


V UK jsme si pobyly déle, než bychom chtěly. Jaksi do letadla poslali špatné zavazadla, takže jsme dvě hodiny stáli na místě. A to nás čekalo dalších 8 hodin letu. Naštěstí je v letadle trochu víc zábavy, než u nás ve vlaku. Hezky jsem si skoukla nejnovější Bridget Jones, napapkala se celkem dobrým jídlem a občas sledovala polohu letadla. Bylo to náročné, ale naštěstí jsme přežily a dorazily v hojném počtu s ostatními aupairs do New Yorku, kde nás čekal týpek s růžovou cedulkou. Poté jsme ještě asi hodinu jeli dodávkou do školy. Rozhoupaný žaludek se mi povedlo ještě obelstít žvýkačkou, takže to přežil bez úhony. Nicméně, welcome to the USA :)




6. Vyřizování a jenom vyřizování

27. prosince 2016 v 18:24 | Mia |  Kapitola 1: Začátky
Po osudové středě jsem stále nemohla uvěřit, že opravdu mám rodinu a opravdu odjedu. A navíc tak brzo, už 16.1.2017! Během pátku jsem vesele na mobilu vyplňovala žádost o vízum. Na počítači mi to jaksi nešlo (krám jeden). Nicméně se mi to úspěšně povedlo vyplnit, poslat na mejl a vytisknout. Pro jistotu jsem se hned letěla nechat vyfotit, abych na to pak nezapomněla. Sice žádná sláva, ale co už :D Posléze jsem i vyplnila žádost o schůzku na ambasádě a pro další jistotu si ji dala už na čtvrtek 15.12., ať to mám co nejdřív, kdyby se něco potentilo.

Mezi vyplňováním jsem si ještě domluvila skype s rodinkou na sobotní odpoledne. Vykládali jsme zas hodinu a já se zamilovala ještě víc. Jsou prostě rozkošní a snad budou i nadále! :D Povídali jsme si zas o všem možném a tentokrát více konkrétněji kdo co má rád a tak dále. Poté mi poslali mejl s účty na instagram, jestli chci, ať si je přidám a můžu sledovat jejich život zatím alespoň z fotek. Vím, že dost holek by to neudělalo, ale jelikož já instagram používám převážně ke sledování oblíbených zpěváků, kapel a podobných celebrit, neměla jsem problém a přidala si je. Sama tam mám jen tři nezávadné fotky. Tak snad litovat nebudu. Dokonce mě poprosili i o adresu, že by mi rádi poslali jejich Christmas card :)

V úterý dopoledne jsem se těšila na online meeting s CC. Klára nám řekla spoustu nových informací, popsala jsem asi dvě A4 :D Jelikož jsme se sešly samé zvědavé a ukecané holky, meeting se protáhl na dvě hodiny. Ale nejlepší bylo, že jsem našla jistou Bohdanku, která taky poletí 16.1., takže jsem ji hned našla na facebooku a začaly jsme si psát :) A jelikož mi agentura poslala špatný DS form (bylo na něm ještě původní datum odletu, 23.1.), musela jsem si přehodit i schůzku na ambasádě. Bohdanka se teprve chystala žádost o vízum vyplňovat, takže jsme se domluvily, že si dáme stejný termín. Považuji za vhodné upozornit, že termín se dá změnit pouze jednou, jinak se musí už znovu platit poplatek ;)

Schůzku na ambasádě jsme si s Bohdankou daly na středu 21.12. po 9h. Bohdanka mě opravdu zachránila, že jela se mnou a že zná Prahu. Já ji upřímně nesnáším, takže jsem byla velmi vděčná, že mi jen kázala, kam nastoupíme, kdy přestoupíme a kde vystoupíme. Prošly jsme se po Karlově mostě, navigace nás pak dovedla někde bokem, ale stihly jsme se kousek vrátit zpět na správné místo. I když Bohdanka měla mít schůzku o půl hodiny později, v klidu nás pustili dovnitř spolu. U vchodu jsme odevzdaly k nahlédnutí kabáty, kabelky a musely jsme odevzdat všekerou elektroniku včetně klíčů od auta. Pak jsme dostaly visačky a šly do patra vytisknout si pořadové číslo. Nejprve jsme čekaly na zavolání k okénku 1, kde si pán vzal veškeré dokumenty. Poté jsme čekaly na zavolání k dalšímu okénku, kde už byl američan. Ptal se kam jedu, jaké budu mít děti (počet, věk), jaké mám zkušenosti s dětmi a co chci dělat, až se vrátím zpět. Pohovor na pár minut, ale kvůli čekání jsme odcházely až po půl 11. Nicméně víza jsme dostaly :)


5. Že by match?

8. prosince 2016 v 16:54 | Mia |  Kapitola 1: Začátky
V pondělí jsem se těžce unavená vrátila z práce a než jsem šla spát, podívala jsem se ještě na mail. To jsem neměla dělat. Přišel mi totiž mejl od jistého Terryho "Sales and Placement Director". Psal mi, že Fayle family je ze mě unešená, zda bych zvažovala být jejich aupair a zda bych byla schoná přiletět 16.1. Samozřejmě jsem byla v šoku. Jelikož jsem měla šílenou migrénu, řekla jsem si, že se na nějakou odpověď raději vyspím.

Ráno jsem hned letěla na mejl, rozhodnutá, že se mi rodina opravdu líbí a mohlo by to s nimi být super. Na mejlu na mě čekala dokonce zpráva od Arienne, LCC v Houstonu, která s rodinou pracuje. V mejlu se mi představila, líčila, jak si rodinku zamilovala a poté psala o Houstonu a množství aupair, které tam jsou, včetně češek. Hned jsem poděkovala za zprávu a psala, že jsem si rodinu také oblíbila, ale jsem v šoku, protože jsem nečekala, že se to stane tak rychle. Na to odepsala, že někdy se věci prostě dějí, že rodina mě má moc ráda, ale že chápe, že se musím s rozhodnutím cítit jistá. Já jsem odepsala, že pokud mě rodinka chce, jdu do toho, že se mi opravdu líbí a s odletem v lednu nemám problém.

Jenomže celé úterý už od nikoho žádný email nepřišel. Samozřejmě jsem pomalu panikařila, že mě nakonec nechtějí. Hned ve středu ráno jsem psala Kláře do CC a všechno jí řekla. Napsala mi, že se spojila s agenturou v Bostonu a snad jí během dne odpoví, ale ať se nebojím. To se lehce řekne! :D Celý den jsem byla nervní a pořád klikala na mejl, jestli něco nepřišlo.

A pak se to stalo...Přesně ve 14*15 mi přišlo na mejl oznámení, že si mě přidala rodina Fayle a ve 14*17 mi přišlo další oznámení, že jsem v oficiálním match! No já zírala s otevřenou pusou, zaječela na kolegyni a pak už jsem vlastně jen pištěla radostí. Samozřejmě jsem match přijala a už mi volala Klára z CC, aby mi gratulovala, že jí teď přišlo oznámení. K večeru mi pak volala Katka, která vyřizuje odlety. Označila mě za hvězdu agentury za rychlé vyplnění profilu, přijetí, najití rodiny a ještě brzký odlet :D Během 25 minutového rozhovoru jsme pořešily co a jak a hlavně peníze, že jo :D Nicméně už jsem o krok blíž ke snu :)

4. První skype

7. prosince 2016 v 10:00 | Mia |  Kapitola 1: Začátky
Konečně v pátek 2.12. se objevila rodinka, která mě zaujala. Takže jsem jim hned posílala zprávu. Rodinka Fayle z Houstonu, TX. Neměla ještě skoro vyplněný profil, ale maminka Sarah mi poslala mejl, že jsou v programu noví a do zítra profil vyplní. Zatím ať se podívám na fotky na její facebook. Tak jsem se podívala a už jsem se usmívala na profilovku s miminkem. Všechny fotky se mi líbily, mimísek i 5ti letý klučina vypadali rozkošně a oba rodiče taky. Mezitím jsme se domluvily na skypu na neděli v 21*30 mého času. Během soboty ještě Sarah doplnila profil a to jsem jsen kývala a říkala si, že super. Nakonec jsem slintala nad schedule, který byl naprosto perfektní. Od pondělí do pátku od 8 ráno do 5 večer. Víkendy volné. K tomu starší chlapeček denně do 12h ve školce a ráno ho rodiče vezou cestou do práce. No nemohla jsem se dočkat skypu!

Samozřejmě čas plynul pomalu, když jsem se těšila. S přibývajícími hodinami také nečekaně stoupala nervozita. Ale dočkala jsem se a o půl 10 mi zavolali. V tu chvíli mě ale musela zklamat technika. Na mém novém notebooku je to se skypem jakési divné, tak jsem měla zaplý online skype. Krom přidání přítele (což mi zkusila kamarádka) a napsání si, jsem koza taky mohla zkusit i to volání že jo :D. Ale nezkusila. Takže na online skypu mi to pořád nechtělo hovor přijmout a na tom skype video, co mám už předinstalované v notebooku, mi nešla při hovoru kamera (ale mimo hovor šla mimochodem). Takže co? Takže trapas! Nakonec jsme se ale potkali na google hangouts, které mi po chvíli šlo. Konečně jsme mohli začít...

Ze začátku jsem byla dost nervózní, a ještě že mám špatnou kvalitu kamery na notebooku, protože jsem musela být rudá až za ušima, jak mi bylo horko :D Omluvila jsem se za problémy, vysvětlila, že mám nový notebook a že jsem nervózní, že to je můj první skype. Hned mě uklidňovali, ať nejsem nervózní a že se nic nestalo. Pak se mě začali vyptávat na různé věci ohledně aupair, co a jak, takové ty všeobecné začátky. Ukázali mi staršího Blaise, který mě pozdravil, ale hrozně se styděl, tak si utekl hrát :D. Potom mi udělali prohlídku domu. Mají to tam pěkné a útulné. Pokojík, psali v profilu, že je malý, ale asi máme jiné představy, protože mi zas tak prťavý nepřišel. K němu je šatna a naproti přes chodbu koupelna sdílená s dětmi. Rodiče mají u ložnice vlastní koupelnu, díky bohu (nerada bych omylem nahatému rodiči vlezla do koupelny :D). Po prohlídce se vzbudil malý Nico, takže ho Sarah přinesla. Je fakt rozkošný, pořád na mě hleděl a já na něj a musela jsem se culit jak měsíček na hnoji :D. Povídání utíkalo a asi po hodině jsme se rozloučili.

Měla jsem z nich opravdu skvělý pocit. Přišli mi jako ztělesnění slova CUTE! A zdáli se v pohodě, že se s nimi bude dát rozumně domluvit. Poslala jsem jim děkovný mejl, že jsem si skype užila a oni mi odpověděli, že taky :). Tak jsem s dobrým pocitem šla hajat.

Kam dál